Nicméně věda mikroplastů, zejména nesmírně malých nanoplastů, které mohou narušovat buňky, je teprve na začátku. Dopady těchto mikroplastů zatím nejsou velmi známé, a to zejména kvůli neznalosti jejich rozsahu. Ze své podstaty jsou obtížně viditelné.
Pokud se nedíváte v druhé dimenzi.
Stávající metody identifikace jednotlivých částic mikroplastů existují a jsou velmi dobře zavedené, např. infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací (FTIR) a Ramanova spektroskopie, ale mají také velmi dobře známá omezení v případě polymerových směsí, malých velikostí částic a doby analýzy vzorku. Když se snažíte potýkat s problémem takové velikosti, pomalé a omezené techniky nemusí být vyhovující.
detailní pohled by umožnila technika chromatografie, jako je např. plynová chromatografie – hmotnostní spektrometrie TOF (Time-of-Flight) (GC-TOFMS). Když to rozšíříme do druhé dimenze (GC×GC TOFMS) a zkombinujeme s pyrolýzou (Py) a termální desorpcí (TD), tato technika umožňuje výkonnou chromatografickou separaci s pomocí vysoce kvalitních dekonvulovaných hmotnostních spektrálních dat s minimální přípravou vzorku. Produkty degradace mikroplastů, aditiva a ostatní chemikálie nacházejících se v životním prostředí lze všechny rozdělit, detekovat a identifikovat v analýze jednoho vzorku.
Abychom prokázali, že se jedná o více než teorii, spojila se společnost LECO Europe s londýnskou Imperial College a mnichovským centrem Helmholtz Zentrum, aby provedli studii na ověření koncepce tohoto přístupu při analyzování vzorků částic mikroplastů. Další informace naleznete v příslušném článku v publikaci Chromatography Today.
