Mikroplasty jsou ve světě všudypřítomné. Najdeme je v arktickém sněhu i antarktickém ledu a všude mezi nimi. Biliony částic mikroplastů plavou na povrchové vodě a předpokládá se, že každý z nás, počínaje nemluvňaty a konče dospělými, denně požije desítky tisíc těchto částic.
Nicméně věda mikroplastů, zejména nesmírně malých nanoplastů, které mohou narušovat buňky, je teprve na začátku. Dopady těchto mikroplastů zatím nejsou velmi známé, a to zejména kvůli neznalosti jejich rozsahu. Ze své podstaty jsou obtížně viditelné.
Pokud se nedíváte v druhé dimenzi.
Stávající metody identifikace jednotlivých částic mikroplastů existují a jsou velmi dobře zavedené, např. infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací (FTIR) a Ramanova spektroskopie, ale mají také velmi dobře známá omezení v případě polymerových směsí, malých velikostí částic a doby analýzy vzorku. Když se snažíte potýkat s problémem takové velikosti, pomalé a omezené techniky nemusí být vyhovující.
Detailní pohled by umožnila technika chromatografie, jako je např. plynová chromatografie – hmotnostní spektrometrie TOF (Time-of-Flight) (GC-TOFMS). Když to rozšíříme do druhé dimenze (GCxGC TOFMS a zkombinujeme s pyrolýzou (Py) a termální desorpcí (TD), tato technika umožňuje výkonnou chromatografickou separaci s pomocí vysoce kvalitních dekonvulovaných hmotnostních spektrálních dat s minimální přípravou vzorku. Produkty degradace mikroplastů, aditiva a ostatní chemikálie nacházejících se v životním prostředí lze všechny rozdělit, detekovat a identifikovat v analýze jednoho vzorku.
Abychom prokázali, že se jedná o více než teorii, spojila se společnost LECO Europe s londýnskou Imperial College a mnichovským centrem Helmholtz Zentrum, aby provedli studii na ověření koncepce tohoto přístupu při analyzování vzorků částic mikroplastů.
Learn More in Chromatography Today
